Místo, o kterém si píšu tak trochu deníček, se nalézá v krásné krajině pod brdskými kopci asi 359 nad mořem. Tomu odpovídají i mé úspěchy a neúspěchy v pěstování. Jarní a podzimní mrazíky, naproti tomu slušné léto, vody, až do posledních let, celkem přiměřeně. Prostě jižní Morava to není. Musím se stím poprat.

 

Rok 2010

červen

Zahrádku jsem získal s koupí nového bytu v podhůří brdských kopců. Krajina je tady krásná, celkem ještě nezasažená masivním turismem protože bývalý i současný vojenský prostor se nalézá úplně mimo naší lokalitu. Zahrádka je nevelká, ani ne 100 m2. Musím proto docela šetřit prostorem. Na části zahrádky je umístěn takový dřevěný domeček, spíš altán. Jediná nevýhoda všeho je, že zahrádka leží na cizím pozemku. Kdysi dávno prý byla možnost odkoupit pozemky se zahrádkami od vlastníka ale to by museli družtevníci pustit chlup a tak si to nechali utéct. Škoda.
Nějaký čas jsem dispozici zahrádky neměnil. Záhony jsem nechal kde byly, trochu jsem upravil okolí plastového jezírka a začal pomalu spřádat plány co si s tím vším počnu. Mladá třešinka u domečku vypadala nadějně, čtyři kvalitní rybízy krásně plodily ale jinak různé květinové ostrůvky, skoro až náhrobky, nevypadaly moc hezky. Zabíraly dost místa a nebyly už ani moc udržované. Takže zákonitě přišel okamžik na otázku jak dál. Jako první přišly na řadu angrešty. Vždycky jsem je chtěl, původně tu žádné nebyly, tak jsem si zasadil tři. Dva Zlaté fíky a jeden červený Karmen. Rychle jsem jim připravil místečko u plotu kde jsem narychlo zrušil část květinového záhonu. Jakmile bylo zasazeno, začaly mě svrbět dlaně a přemýšlel jsem co bych si mohl dát na zahrádku dalšího.

Rok 2011

jaro

V časopisu Zahrádkář jsem narazil na článek o sloupcovitých jabloních, které mě hned zaujaly. Ideální ovoce do malé zahrádky. Hned jsem si objednal tři stromky, dvě Red Spring a jednu Gold CATS. Stromky přišly krásně zabalené, v kondici, jen je dát do země. Jeji zasazení vypadalo jako scéna z hororu. Ten den jsem se zdržel v práci a než jsem stihl vykopat tři jámy trochu se už setmělo. Takže samotné sázení již probíhalo při měsíčku a vyvazování ke kůlu jsem dělal už s baterkou v puse. Čekal jsem kdy dorazí policejní hlídka koho že to zakopávám a jestli je manželka doma. Vše dobře dopadlo a ráno se tyčily u horního plotu tři nové zdroje vitamínů.

Další přišla na řadu úprava záhonů u plotu s jabloněmi a angreštem. Vypadalo to hrozně a chtělo to razantní zásah. Vyryl jsem všechny cibulovité kytky a abych předešel prorůstání zapomenutých nebo přehlédnutých cibulek, pečlivě jsem se snažil vyzobat každou cibulečku. Zejména díky modřencům se z toho stala operace na celý den. A stejně mi tam pár kousků zůstalo. Tulipány a narcisky šly docela rychle. Po čistící akci jsem vše přeryl, uhrabal a vyznačil rýčem v části trávníku obrys budoucího ovocného záhonu. Oddělení záhonu od trávníku jsem vyřešil palisádou z malých dřevěných kůlů. Po prvotním nadšení z výsledku se později dostavilo zklamání, příroda je přeci jen silnější a po asi třech letech se palisáda rozpadla. Ale o tom později.

První fáze rekonstrukce zahrádky byla za mnou. Ješte jsem udělal několik, spíše udržovacích, úprav na jezírku. Začalo docela divoce obrůstat okrasnými travami a samozřejmě jedna odrůda trávy má jako vlastnost silné odnožování šlahouny. Takže jsem ji měl za chvíli i v záhonech mezi zeleninou.

Rok 2012

podzim

V tomto roce došlo k zásadní věci. Staří sousedé z vedlejšího domu se rozhodli odstěhovat za rodinou a byli tak laskaví, že se rozhodli přenechat svoji zahrádku mě. Nikomu jinému ji nechtěli nechat a tak jsem získal další zahrádku o velikosti asi 80m2. Kdybych tušil do čeho jsem se navezl, asi bych si to nějaký čas rozmýšlel.
Rozhodnutí co s novou zahrádkou bylo celkem jasné. Přesunout všechny zeleninové záhony z horní, první, zahrádky na novou, stejně tak i rybízy a rozdělit si obě zahrádky na horní relaxační a dolní užitkovou. Bohužel nejsou obě zahrádky vedle sebe, je mezi nimi ještě zahrádka naší sousedky z domu. Ale byla to paráda, budu se moci konečně trochu rozmáchnout. Nejdříve bylo ale potřeba všechno ze zahrádky vykopat. Byla tam spousta trvalek,nějaké popínavky, stromek šeříku, několik starých růží a hlavně přes celou plochu rostl trávník. Takže jsem se pustil do likvidace. Trvalky a další rostliny, to byla brnkačka, ale pak přišel na řadu šeřík a to mě mělo varovat. Jak byl malý tak měl kořeny snad až v Austrálii. Jelikož všechny zahrádky leží na staré navážce z dob stavby družstevních domů, vykopal jsem s kořeny i stavební materiál na menší domek. Dalo to docela zabrat, páral jsem se s tím snad dvě hodiny, ale proti růžím to byla ještě pohoda. Růže byly značně věkovité, byly to hroudy propletených houževnatých kořenů které se při pokusu o vypáčení krumpáčem spolehlivě roztrhávaly a nezbylo než dobývat ze země každý jednotlivý pahýl. Nakonec mi tahle operace zabrala celý víkend. Nakonec jsem tuhle část likvidace dokočil a přikročil k fázi přesunu rybízů z horní na dolní zahrádku. Nebyl jsem si moc jistý úspěchem ale nakonec to proběhlo hladce. Nové jámy, kompost a dobrá zem udělala své a rybízům se stále daří výborně. Aby jim nebylo smutno přisadil jsem jim ješte dva černé rybízy a k tomu jsem si zasadil ctyři maliníky do úplného rohu, což byla taky legrace, neboť jsem si usmyslel je obehnat nopovou fólií aby mi neutíkaly pryč z vyhrazeného prostoru. Ani už nevím kolik koleček jílu jsem vyvezl, když jsem dělal rigol na tu fólii. Ale bylo to a teď mě čekal úkol vytvořit uprostřed zahrádky záhony na zeleninu.
Záhony jsem chtěl udělat tak široké aby byly uprostřed zahrádky a byly odděleny od záhonů kolem plotu úzkým pásem trávy aby po něm projela sekačka. Vyměřil jsem si obrys záhonů a pustil se do rytí. Vyryl jsem vždy tři řady drnů, pak vzal motyčku a drn po drnu jsem bral do ruky a vytloukal z nich zem. Jinak by mi nezbylo na záhonech nic. Samotné rytí docela šlo ale to vytloukání hlíny bylo náročné, vůbec neubývalo. Řešení problému s drny jsem bohužel objevil až úplně nakonec. Připravoval jsem záhon u plotu vedle cestičky kolem zahrádek. Záhon jsem na podzim zryl a drny nechal přes zimu jak zůstaly ležet. Přes zimu se potvory samy úplně rozpadly a stačilo jen vytahat zbytky s kořeny. Stačila půlhodinka a záhon byl připraven.
Na horní zahrádce jsem těsně před zimou úplně zlikvidoval tu odnožující trávu a všechny oddenky jsem ze záhonů poctivě vyryl. A dlužno dodat, že úspěšně. Už nikdy se ona okrasná tráva neobjevila.
Poslední věc, kterou jsem si chtěl vylepšit užitkovou zahrádku, byla vinná réva. Už několik měsíců předem jsem studoval internet i časopis Zahrádkář a zjišťoval si jak na to. Nakonec jsem to docela dobře pobral a pochopil a po začátku zimy se do celé operace pustil. V první části pořízení révy jsem vykopal tři hluboké jámy pro budoucí tři hlavy révy. Práce to byla sice radostná ale namáhavá, neboť se pod asi třiceti centimetry hlíny nacházel dále už jen jíl a jeho střídavé krájení rýčem a kopání krumpáčem mě zbavilo mnoha kalorií. Zejména ve větší hloubce se už s krumpáčem pracovalo značně obtížně. Ale nakonec jsem to dorazil a v jedné jámě se pohodlně schoval i synek. Poté jsem otočil půdu, tedy svrchní kvalitní zem spolu s kompostem a substrátem šla do spodní vrstvy a původně spodní, horší, zem šla až na povrch. Tím bylo vše připraveno pro jarní výsadbu. Vzhledem ke stěně z hromady dřeva hned za okrajem zahrádky jsem nabyl mylného přesvědčení, že se tady bude mít réva dobře a bude od severu chráněna. To se ukázalo po několika letech jako mylný předpoklad.
Nicméně vzhledm k prosincovým dnům to bylo to poslední co jsem v roce 2012 mohl udělat.

Rok 2013

jaro

A bylo tu jaro. A to tedy nečekaně dešivé. Skutečně hodně deštivé. Co si vzpomínám, pršelo snad dva měsíce v jednom kuse. Už byl duben a stále jsem nemohl zasadit očekávanou révu. Jámy plné vody, záhony podmáčené. Nakonec jsem to nevydržel a v květnu jsem v pauze mezi dešti révu zasadil. Měl jsem veliké obavy z té promáčené půdy ale réva se chytla a vyhnala nové pupeny. Vše šlo podle očekávání, réva hnala letorost do výše a už v polovině srpna měly letorosty přes metr a v září už necelé dva metry. Takže mám na zahrádce bílou odrůdu Prim, modrou Alden a Kardinal.
Jako další vylepšení jsem se rozhodl zasadit tři keříky zimolezu. Padl jsem na tuto rostlinu náhodou při objednávání sloupcovitých jabloní u pana Chovance. Opět jsem prošel spoustu internetových stránek s popisy pěstování a také diskuze, načerpal teorii a pustil se do praxe. Keříky byly dvakrát Modrý triumf a jednou Remont. Keříky opět přišly perfektně zabalené, v kondici, jen je dát do země. Tady výsadba nebyla těžká, tři menší díry, kompost na dno, vrchní zem do spodní části na kompost a spodní zem na povrch. Keříky se rychle chytly a začaly obrůstat. Trochu vykvetly, plody jsem raději otrhal a nechal keříky zesílit.
Poslední jarní akce spočívala v přesunu kompostu od horní zahrádky do rohu spodní, užitkové zahrádky. Tím se mi uvolnila zbývající část záhonu s jabloněmi a angreštem.

léto

Z určitých důvodů jsem byl donuce během jediného dne najít v zemi hadici s přívodem vody ze studny, odpojit tento přívod od cizího pozemku a odbočit jej na spodní zahrádku. Vše muselo jít rychle, takže jsem to vyřešil napojením nové silnější hadice spojkou na původní hadici v zemi, zakopat to celé do země a vyvést tuto novou hadici za plot až k opoře z trubky. Bylo to jen takové jednoduché vytažení vody, nic jiného jsem v tu chvíli neměl čast vymýšlet.
Letos byl mimořádně úrodný rok na jablka. Jablůňky byly nádherně obsypané i přes moji probírku plodů na začátku léta. Asi toho příští rok mnoho nebude. Tyhle odrůdy mají sklony ke střídavé plodnosti. Musím to příště probrat mnohem více.

podzim

Na podzim přišly na řadu úpravy plochy po původních záhonech a vysazení živého plotu z cypřišů. V té době jsem jednak vůbec neměl v plánu sázet hrušeň a jednak by mě to stejně ani tak nenapadlo. Tedy, že thůje jsou vděčným nosičem houbového onemocnění zvaného rez hrušňová. To jsem v té době nevěděl.
Jelikož mi přes jaro a léto staré záhony zarostly plevelem, musel jsem použít kontroverzní herbicid Rondup, jinak bych se toho nezbavil. Záhony jsem pak zryl, srovnal v ploše, osel travou a uválcoval půjčeným válcem z OBI. Na části plochy jsem su oddělil záhon na květiny jako narcisky, tulipány, šafrány a pod. A díky novému prostoru po přesunutém kompostu jsem zasadil čtvrtý angrešt, červený Karmen a přesadil původní, třetí angrešt, červený, novou sazenicí, opět Karmen. Ten původní se silně trápil, neplodil, neobrůstal. Tak raději pryč s ním.
Bohužel, vinná réva dostala úder ve formě nočních mrazíků. V říjnu přišly jednu noc mrazíky okolo -7 stupňů a ráno se mi chtělo brečet. Ty skoro dvoumetrové letorosty vypadaly jak po postřiku. Listy hnědé, scvrklé, letorost částečně zmrzlý, už jsem si nedělal naděje. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo, že jsem otrhal mrtvé listy a zastřihl jsem viditelně mrtvou část letorostů. Co ale bude na jaře je otázka. Možná budu muset zapěstovat nový kmínek ze zásobního čípku.

Rok 2014

jaro

Bohužel se potvrdilo, že to réva nezvládla a na každém kmínku na jaře vyračilo s bídou jedno očko. Nebylo tedy z čeho zapěstovat buducí tažeň a tak jsem kmínky dvou zmrzlých sazenic seřízl zpět na dvě očka a nechal růst kmínek nový. Co mě ale zaskočilo bylo, že se soused rozhodl vybudovat plot akorát za révou, což bylo ještě v pohodě, ale horší bylo, že odstěhoval tu stěnu z dřeva, která mi révu chránila od severu a po vytvoření plotu ji už nevrátil zpět. Takže to bude ještě zajímavé. Mimo jiné mi soused při pracích rozšlapal část jahodového záhonu a sebral mé záhřevné kameny od révy na stavbu svého plotu. Značně shánčlivý soused. Tak jsem mu je sebral zase zpátky, tedy ten zbytek co ještě nebyl v betonu. Já se s tím tahám z pole a pak je najdu v podezdívce. Kurňa šopa.
Seříznuté sazenice znovu krásně obrazily a pak přišlo to, čeho jsem se bál. Při dubnových jarních mrazících mi všechna nová očka pomrzla. Naštěstí za dva týdny začaly vyrážet nová ale na konci dubna je další mrazík opět zničil. To mě tak naštvalo, že jsem nechal jen jednu sazenici, která přežila z minulého roku a dvě poničené vyndal. Prostě bez té ochrany ze severu to nepůjde. Té poslední sazenici nedávám mnoho šancí. Zatím ale drží.
A teď veliká akce na horní zahrádce. Po kratších úvahách jsem se rozhodl vybudovat nové jezírko i s rybkami. Nasál jsem opět spoustu teorie, zjistil si co a jak ohledně rybího obsazení a začal. Vyndal jsem původní plastové jezírko, vyznačil si obrys budoucího a postupně hloubil profil dna. Protože jsem počítal se zamrzáním přes zimu, v nejhlubším místě jsem měl hloubku dna přes 80 cm .Tam by rybky měli do jara přežít. Po začištění stěny a okraje jezírka jsem se vypravil do centra pro geotextilii a fólii. Celkem mě tahle legrace stála necelých 5000,- a ještě jsem nebyl u konce. Dno a všechny plochy jsem vysypal pískem, položil geotextilii a přes ni natáhl fólii. Na dně jsem ji zatížil pár kameny a začal pomalu napouštět vodu. Po obědě jsem měl naplněno a tak jsem udělal z kamenů základní okraje a nechal to na měsíc svému osudu aby si vše sedlo. Po měsíci jsem dostavěl okraj jezírka, vše okolo upravil, osadil, přilepil vodníka Alfonse a jel pro rybky. Jediná smysluplná volba byla dva červení karásci. Už mi tam krásně dovádí. Jen tak pro pobavení - během týdne zmizely všechny pakomáří larvy a i vodoměrky měly dost napilno aby je ty červený piraně nezatáhly do hry o žrádlo. Ještě že jsem udělal vysoký břeh z kamení, hned mi tam začala chodit nějaká kočka strašit Ervína a Bartoloměje - tak se rybky jmenují. Po měsíci uznala, že bez namočení to prostně nedá a odešla jinam. Tím mohlo jezírko začít sloužit jako koupelna ptákům z okolí a pítko pro veškerý hmyz, zejména vosy a včely. A taky mi tam začala chodit večer žába. Sedím za tmy na zahrádce, popíjím dobré víno, najednou šustot, pak šplouchnutí a mohutné KVÁK. Nádherné večery.

léto

Násada plodů na angreštu Zlatý fík byla tak veliká, že se mi pod její tíhou ulomila jedna kosterní větev. A to i přes to, že jsem měl větve vyvázány na tyč. Škoda, uvidíme jak se s tím popasuje. Ale hezky to nevypadá.

podzim

Na podzim jsem musel opravit vodovod na horní zahrádce. Původně byla voda vytažena z trubky v zemi pomocí hadice a protažena u plotu zkrz na zahrádku. Postupně, i mojí nešikovností při rytí záhonu, se hadice proděravěla a začala téct. Taže buď vyměnit hadici nebo to celé udělat jinak. A zvítězila varianta udělat to jinak. Vykopal jsem díru okolo napojení odbočky, vystužil ji dlaždicemi, koupil trubky, spojky, kouhouty, dojel si půjčit závitové očko a celé to sestavil tak, že mám v místě napojení jak hlavní kohout tak i výpustní kohout na zimní vypuštění vody z trubek. Vodu jsem zatáhl trubkou pod cestičkou a vytáhl ji na zahrádce asi metr a půl nad zem spolu s dalším pomocným kohoutem. Takže mám konečně kvalitní vývod vody.
Protože mě už zase svrběly dlaně, zasadil jsem si na spodní zhrádku ostružinu. Jde o beztrnou odrůdu. Uvidíme, jak se jí bude dařit. Zatím je bez drátěnky, tu udělám příští rok.

Rok 2015

jaro

Protože se počasí a podnebí začalo měnit, přibývaly sucha a horka, dotáhl jsem svou myšlenku z dřívější doby do fáze realizace. Udělal jsem si měřič teploty, tlaku a srážek abych zachytil vývoj do budoucích časů. Zkoušel jsem to různými způsoby a vždy jsem narazil u teploty na nepřesnost měření díky umístění čidla. Nakonec, po všech kuriózních nápadech kam to položit, jsem našel návod na aktivní radiační štít pro čidlo na teplotu a tlak. Je to celkem jednoduchá konstrukce, napájení jsem zvolil pomocí solárního panelu a regulaci otáček ventilátoru jsem udělal pomocí jednoduchého elektronického stabilizátoru. Celé je to ze zahradních misek pod květináč, kousku novodurové trubky, plastových trubiček od vypsaných fix, tří závitových tyček a malého větráčku z počítače. Zatím to docela pracuje. Srážky měřím koupeným měřičem, nebyl drahý, jen má paměť jen na sedm dní, takže musím chodit opisovat údaje do sešitu.
Také jsem dodělal drátěnku k ostružině aby bylo na co vyvazovat výhony. Jen dvě trubky do země a natažené dráty mezi nimi.
V březnu konečně uhnily dřevěné sloupy, které v zemi držely branku na horní zahrádku. Ony už vyhrožovaly delší dobu, pořád jsem to odkládal až se ucho utrhlo. Takže nová branka. A když už jsem se do toho musel pustit, rozhodl jsem se udělat i menší branku jako výstup na pole. Pořád jsem musel s každou blbostí obíhat blok zahrádek abych se dostal za plot. Takže jsem si udělal zkratku.
A jelikož si nedám pokoj a pořád musím něco vymýšlet, došel jsem k nápadu opatřit si kanadské borůvky. Místo jsem měl po révě, takže opět spousta teorie, zkušeností od jiných zahrádkářů, weby s nabídkou odrůd a vzhůru do boje. Dvě jámy 80cm na 40cm, izolace od okolní země nopovou fólií, na dně několik děr pro drenáž štěrkem a kalkulačku. Konečně jsem upotřebil zbytky vědomostí z matematiky a jal se spočítat objem děr abych věděl kolik rašeliny bude potřeba. Objednal jsem si dvě sazenice pro sebe a jednu pro souseda. Dvakrát Blujay a jedna Toro, vše 5 let staré. Díky zmatkům s dodáním, kdy nebyly sazenice připraveny když jsem si pro ně dojel, mi zadarmo dovezli nejen sazenice ale i dva bloky raseliny a hnojivo až na zahrádku. Ještě, že to tak dopadlo, protože to byly tři veliké kontejnery s již velkými keříky a ty dvě rašeliny byly objemné jak moje celé auto. To bych neodvezl. Takže vše dobře dopadlo a borůvky rostou a hlavně plodí.

Rok 2016

jaro

Jaro bylo pro mně docela klidné, tak čím si ho zkomplikovat. Mezi jablůňkami a angreštem bylo nevyužité místo. Myslel jsem si na sloupovitou švestku nebo meruňku ale meruňky u nás moc nejdou. Kde je někdo má, tak jsou to křáky na půl mrtvé. A jelikož mám rád hrušky víc než švestky, volba padla na sloupovitou hrušeň Decora. Jde jen o pokus, když to nepůjde, půjde ven. Takže zasazeno a uvidíme za dva, tři roky. Zde se projevila má neznalost souvislostí a hned první rok chytla hrušeň rez od těch mých cypřišků v plotu.

léto

Konečně jsem se rozhoupal, udělat za plotem menší záhon a rozhodl jsem se, že nádrž na dešťovku z domečku půjde za plot. Tím se mi uvolní kousek místa na další záhonek. Musel jsem trochu předělat výpusť okapu ale je to tam.
Už i na druhém bílém angreštu se mi ulomila větev. Je to nějaké zakleté. Musím to řezat hlouběji a vyvazovat na sloupek.

pozim

Jelikož nedokážu na zahrádce být trochu v klidu, usmyslel jsem si, že přesadím zimolezy na horní zahrádku za plot. Sice jsem na jaře vyměnil dvě sazenice za nové odrůdy ale zase budu mít na užitkové zahrádce víc místa na maliny. Takže zimolezy za plot a nové maliny na jejich místo. Zatím bez opory drátěnky, později se uvidí. Mám teď deset mladých sazenic a až se rozlezou tak ani kočka neproleze.
Musel jsem vyměnit jeden bílý angrešt za nový, ten starý začal zasychat, nějak to rozlomení nerozchodil.

Rok 2017

jaro

Nadešel čas na úpravu zbytků původního živého plotu na horní zahrádce. I když jsem v plotu už vyměnil dva cypřišky za nové, stejně se na jednom místě ničemu nedaří. Prý je to tam tak odjakživa. A ještě se mi vyvrátil starý suchý kmen vrby s krmítkem. Takže co s tím. Cypřiškům se tam prostě nevede, nebudu do toho zbytečně cpát peníze. Volba padla na živý plot z Jilmu sibiřského. Nic jedovatého tam dát nemohu  a tohle roste jak z vody. Vím do čeho jdu, už jsem jeden vysadil před domem a roste to krásně. Zatím vysadím polovinu délky plotu, na té druhé jsou zatím cypřišky. Bylo to asi 10 metrů, takže asi třicet sazenic. Staré stromky dostal za úkol vykopat starší kluk - od té doby se má přede mou napozoru. Zvládl to dobře. Vykopal jsem rýhu 30cm na 30cm, podsypal kompostem a substrátem, rozmístil sazenice a s pomocí mladšího kluka zasypal sazenice - od té doby se má přede mnou na pozoru také. Zalito, dosypáno, zašlapáno, znovu zalito a pivo po dobré práci.
V dubnu jsem v práci slavil významné kulatiny a dostal jsem, mimo jiné, i sazenici broskvičky. Docela mě to překvapilo a dojalo. Jednak, že si na mne vůbec vzpoměli a také že věděli čemu se věnuju a tak vůbec. Horší bylo, že jsem neměl pro broskvičku nikde místo. Další darované rostlinky - kiwi, jsem už musel darovat sousedům. Nakonec jsem broskvičku dal do trávníku před novým živým plotem. Nevím, jak bude bujná, nechal jsem ji tak dva metry na každé straně volné ale stejně ji budu muset držet zkrátka. Víc místa fakt nemám.

podzim

Zatím poslední úprava zahrádky spočívá ve vysazení dvou bílých rybízů na původní místo malin. Takže celý pás u plotu na spodní zahrádce je z rybízů. 3x červený, 2x černý, 2x bíly. Kdo to bude jíst je otázka. Musím brzdit.

Rok 2018

jaro

Už mě ty ostrůvky jahod různě rozesetých po zahrádce přestaly bavit a vyhradil jsem jim jeden celý zeleninový záhon. Moc veliké to není ale dvacet sazenic se mi tam vejde. Vzhledem k častým jarním mrazíkům jsem sáhl po jednoplodící odrůdě Karmen. Je celkem odolná na škůdce i houby, plody jsou sladké, proč to nezkusit. Na poprvé jsem použil mulčovací textilii, uvídím jak se jim to bude líbit. Nechám je tam tak ty tři roky, uvidím jak se jim bude dařit. Pak udělám nový záhon.
Protože mi réva na jaře opět dvakrát pomrzla, došel jsem k závěru, že než se oba máme trápit, raději to ukončím. Nedá se nic dělat, réva u mne skončila. Zatím první neúspěch.

jaro

Ani ten první rozlomený angrešt to nevydržel a začal zasychat. Takže jsem musel zasadit nový Zlatý fík. Snad ho čeká lepší osud. Budu na něj dávat větší pozor.

Rok 2019

Poslení dva roky jsem měl takovou soukromou krizi. Jednak rodinnou, tam to nedopadlo, tak i časovou a náladovou. Nestíhám, nemám na nic chuť, všechno mi připadá zbytečné, prostě jsem nic nového na zahrádce neudělal. Dokonce jsem přestal měřit srážky i teploty, takže budu mít v historii více než roční mezeru. Docela mě to mrzí ale nešlo to.
Teď se do toho pomalu vracím, to špatné mám snad už za sebou, to dobré doufám před sebou. Docela se mi zase vrátila chuť na práci. Takže mám v plánu v roce 2020 vysadit druhou polovinu živého plotu zase z Jilmu sibiřského. Ty cypřišky rozdám nebo je přesadím úplně mimo zahrádku. Možná za plot abych oddělil výhledu na továrnu. Taky mě čeká oprava střechy na domečku, teče do vnitř. Nové oplechování, vyměnit shnilá prkna nad okapem a dehtový papír ve dvou vrstvách. Nechci to za rok opravovat znovu. No ještě si namnožím kroucenou vrbu a udělám si oddychový koutek na jiném místě zahrádky. Později starou vrbu shodím. Bude mi to moc líto ale tam kde je hrozně překáží a stíní.

Rok 2020

jaro

Takže opět jako minule a předminule a předpředminule a už ani nevím kdy přišly mrazíky přesně v okamžik květu meruněk - ty naštěstí nemám, jenže mi to vzalo narašenou broskvičku. Už to vypadalo, že to přežije, bohužel všechny naducané květní pupeny zmrzly a uschly. Asi čtyři vykvetly, ale stejně zahynuly pod mým střihem. Tentokrát jsem prořezal rybíz, angrešt a borůvky opravdu, opravdu silně. Rybíz nádherně vykvetl a vyráží spousta mladých letorostů, borůvky taky nakvetly, tam teprve uvidím jaké budou přírůstky a angreštu moc nebude, vzal jsem ho fakt pořádně. Ale za rok bude doufám pěkně obrostlý. Bohužel, přesně po první vlně jarních mrazíků mi na jednom červeném angreštu uschla polovina stromku. To je k zbláznění, to je už podruhé. Tedy ne na stejném stromku ale i tak. Nechám ho odplodit, zlikviduju ho a přesunu angrešty na podzim na spodní, užitkovou, zahrádku. Jahody vypadaly mrtvě, suchá zima, ale po protrhání a prolití vodou se krásně vzpamatovaly. Už kvetou.
Má krásně nekvetená třešnička opět zmrzla. Stačil jeden noční lehký mrazík a je sklizeno. To nepotěší, skoro bych si dovolil napsat, že mě to pěkně nasralo. Přesně jako v minulém roce.
Díky coronaviru jsem na homeoffice a tak jsem se pustil do opravy stříšky na domečku na zahrádce. Oplechováno a vyměněn dehtový papír. Snad to pár let vydrží. Jinak došlo i na obroušení celého domečku z venkovnní strany a natření. Už to fakt potřeboval. Takže domeček je hotov.
Byl jsem upozorněn, že mi takový shánčlivý soused chodí přes pole krást vodu z nádrže za plotem, co mi natéká voda ze střechy domečku. Nejprve jsem měl takové děsivé nápady, že do nádrže naleju totální herbicit. To by asi byl docela překvapen. Ale pak mi došlo, že bych to musel pracně čistit a tak jsem jen odmontoval páčku od ventilu. Zatím.
Zelenina je zasazena, letos zkusím zase salátovky, cuketu a meloun.
Při pohledu zpět to vypadá na poměrně rozumné jaro. Jak srážkově tak i teplotně.  A to tak, že na konci května stále váhám vysadit okurky a meloun. Není dost teplo. Na třešni mi zbylo tak dvanáct třešní. Jinakvše zmrzlo. Jabloně slušně nasazené, hrušeň také. Borůvky jsem asi prořezal příliš, moc plodů nebude. Zato rybízy, a zejména bílá odrůda, i po radikálním prořezu, bohatě zaplodily a obrostly. Ostružina konečně začala obrůstat. Už jsem se bál, že letos nic nebude. A nejlepší je česnek. Letošní jaro je pro něj ideální. Roste jak z vody.
Nakonec jsem se dokopal postavit nový kompostér a přeházel do něj kompost.