Kanadská borůvka

(Vaccinium corymbosum L.)
Řád – vřesovcotvaré
Čeleď – vřesovcovité
Rod - brusnice
Kanadská borůvka
Přirozený výskyt kanadských borůvek se táhne východní částí Kanady a Spojených Států Amerických. Keře kanadských borůvek jsou ve srovnání s našimi borůvkami výrazně mohutnější i nápadnější. Ve výborných podmínkách můžou staré rostliny dosáhnout výšky až kolem 2,5m, ale v běžné kultuře dorůstají obvykle do velikosti 100 – 160 cm. Konečnou velikost keřů ovlivňují místní podmínky, způsob pěstování a i výběr odrůdy.


Plody kanadských borůvek jsou bobule světle modré až tmavě modré barvy. Jsou poměrně velké, dužnina těchto borůvek je světlá a na rozdíl od borůvek z naší přírody téměř nebarví. Chuťově jsou velmi dobré, ale od naších borůvek se trochu liší. Obsah cukrů je ve srovnání s našimi borůvkami o něco vyšší, naopak minerálních látek a vitaminů je o něco méně. Vyšší vzrůst keřů kanadské borůvky způsobuje, že sběr plodů je u většiny odrůd pohodlný a nenáročný.

Kanadská borůvka je velmi pěkná již v období kvetení, kdy ji zdobí nápadné hrozny bílých až bíle růžových květů. Zcela mimořádné jsou borůvky i v podzimním období, kdy se jejich listy vybarvují do svítivých odstínů barvy žluté, oranžové až karmínově červené. A samozřejmě i v období zrání plodů jsou tyto rostliny velmi atraktivní.

Historie využití kanadských borůvek zasahuje do poměrně dávné minulosti. S využitím těchto rostlin se začli seznamovat již první osadníci, kteří připlouvali z Anglie do své nové vlasti na americkém kontinentu. Některé skupiny původních indiánských obyvatel využívali plody borůvek jako významnou součást jejich stravy. Během léta je ve velkém sbírali a sušením konzervovali, aby je mohli v zimním období využít jako vynikající zdroj energie a minerálů. Indiáni seznamovali osadníky s těmito plody a borůvky tak hráli v některých případech klíčovou roli při zabezpečení jejich potravy zejména pro období první zimy po přesídlení.

Začátky opravdového pěstování borůvek zasahují pravděpodobně do konce 19. století, kdy měly vzniknout první uměle vytvořené plantáže. Na dnešním stavu pěstování borůvek se výrazně podepsala paní Elizabeth White a pan Frederick Coville, kteří na začátku 20. století provedli první zajímavé selekce borůvek. Tito dva nadšenci vyhledávali ve volné přírodě borůvkové keře, které se vyznačovaly většími plody, vyšší úrodností nebo výraznějšími chuťovými vlastnostmi. Tyto nejlepší rostliny byly z přírody přeneseny do kultury a staly se poté základem pro šlechtění, ze kterého později vznikly i některé v současnosti pěstované odrůdy.

Zdroj: www.fotoflora.cz

 

 

Mé kanadské borůvky

 

 

12. dubna 2015

Mé předchozí úvahy na téma zasadit si kanadskou borůvku - ano či ne - byly rozseknuty a rozhodl jsem se pořídit si dvě sazenice. Po nastudování teorie na internetu jsem se rozhodl pořídit si rovnou pětileté sazenice aby úroda byla co nejdříve. Z dostupných odrůd jsem si zvolil BlueJay a Toro. Využil jsem nabídky obchodu Borůvkové království a objednal jsem si jak sazenice, tak i hnojivo a dva bloky lisované rašeliny.

Jámy pro rašelinu Fólie k oddělení rašeliny od půdy Zasazená odrůda Toro

Vlastní příprava pro výsadbu obnášela opětovné hloubení jam, tentokráte jen do hloubky 40 cm. Velikost jam jsem udělal doporučovaných 80 cm. Vzhledm k tomu, že po asi 25cm země následuje jíl, napadlo mě vyrazit trubkou v zemi několik 30cm hlubokých děr jako pomocnou drenáž. Jestli to k něčemu bude, ví bůh a svatý Václav. Někde na internetu jsem si přečetl, že je lepší zabránit průsaku vody z okolní půdy do rašeliny s borůvkami třeba oddělením rašeliny fólií. Nevím, udělal jsem to pomocí drenážní fólie a dno nechal volné. Přestože jsem na tři sazenice - třetí byla pro sousedy- počítal s 600 litry rašeliny, nakonec to sousedům nevyšlo a chybí ještě tak 70 litrů. Asi mají větší díru v zemi. Rašelinu jsem nasypal do jam, pořádně prolil vodou a po obědě se dal do výsadby. Zase taková legrace to nebyla, přeci jen ty sazenice i kontejnery něco váží. Po vyjmutí keříků z kontejnerů jsem malým kypřidlem trochu rozrušil kořenový bal a sazenice vrazil do rašeliny. Potom jsem obě sazenice důkladně prolil vodou, samozřejmě dešťovou, a ponechal keříky svému osudu. Zbývá jen zasypat sazenice drcenou kůrou, asi se plácnu přes kapsu a koupím jim borovou - je kyselejší než smrková. Snad ten porod keříky přežijí. Zatím jsou jen narašené a ještě nekvetou.

Přesazené keříky

14. května 2015

Borůvky jsem podruhé od vysazení zahnojil a překryl okolní půdu mulčovací textilié a mulčovací kůrou. Jednak se nebude moc vypařovat voda, jednak to lépe vypadá a hlavně to nebudu muset pořád odplevelovat. Borůvky nádherně vykvetly, vyhnaly i pár nových letorostů a v současné době už začínají růst plody. Zatím ještě borůvky dokvétají, tak na ně dám síť prto ptákům později.

Odrůda Toro Detail květu borůvky Odrůda Blue Jay

Červen 2015

odrůda Toro odrůda BlueJay

Borůvky se mají k světu. Krásně zaplodly, BlueJay navíc rychle obrůstá, na rozdíl od Tora. A přesto, že základní větvě na BlueJay jsou docela silné, stejně pod tíhou plodů jedna lehla na zem. Nevím co s ní. Střihnout ji a nechat nově obrůst, nebo ji nechat a trochu ji přitáhnout provázkem? Ještě uvidím.

Jinak pravidelně hnojím každých 14 dnů.

 

 

Červenec 2015

Borůvky už dozrávají. Dá se říci, že skoro současně. Chuť je výborná, plody jsou pevné, i když je nechávám na keři dál. Asi máme líné kosáky nebo mají dost jídla jinde, prostě zatím nechávají plody na pokoji. To jsem si všiml minulý rok také u zimolezů. Vrabčáci, ti hejskové rozčepýření, si asi na velké bobule netroufají, kosáků v okolí zase tolik vlastně není. Jen abych se nespletl.